Češka provdaná za Američana žijící v Turecku píše blog o životě v cizích zemích, mateřství a radostech všednodenního života.
V březnu jsem se mimo jiné podívala do televize, abych tam něco řekla o své knize a pak se tam fantasticky najedla. Uskladnila jsem zimní boty a v teniskách vyrazila dvakrát na otočku do Prahy dopravními prostředky, ve kterých nebyly zásuvky pro ty, co vlastní starý, rychle se vybíjející notebook. O to víc jsem toho poslechla, přečetla a taky jsem...
Navážu dnes na tradici napsat zase po čtvrt roce pocitovku z návratu do Česka. Přichází v den, kdy jsem ráno stála na přechodu a na druhé straně silnice viděla moji italskou kamarádkou z Kuala Lumpur Giuliu. Logicky jsem samozřejmě věděla, že to není ona, protože to nemůže být ona, ale rysy ženy, co tam stála místo Giulie, byly tak podobné, že mi...
S Honzou se známe z Kuala Lumpur, kde už 11 let žije a pracuje jako softwarový designér. Do Asie odjel z Česka hned po škole, když ho zlákalo zkusit si digitální nomádství. Co se často prezentuje jako splněný sen volnonožců, bylo pro Honzu na začátku divoké dobrodružství, které skončilo skoro dříve než vůbec začalo. Postupně si ale prošlapal cestu...
Už několikrát během školního roku odcházel Benjamín ze školy s nějakým diplomem. Jednou ho škola ocenila za vzornou docházku, podruhé za to, že nasbíral nejvíc bodů v Mathletics – aplikaci na procvičování matematiky. Naposledy ho učitelé pochválili za to, že je "knowledgeable" (sečtělý) a zajímá se o spoustu témat. Byl na to samozřejmě patřičně hrdý....
Trochu tady uklízím. :) A rubriku "Co se nevešlo", kterou už si nemůžu vzpomenout, proč jsem tak pojmenovala (Co jsem tím chtěla říct?) měním na "Z psaní odjinud". Rozšířila jsem teď portfolio spoluprací s médii, a tak je pravděpodobné, že se tady sem tam objeví i nějaký jiný než text obvyklý fejeton pro Glanc. Ale dnes a teď ještě on. Tentokrát na...
Vždycky, když mě někdo nazve spisovatelkou - a že se to teď děje často - se mi kroutí prsty u nohou i vnitřnosti. Nejradši bych mu skočila do řeči a řekla: "Promiňte, ale já nejsem, kdo si myslíte, že jsem... Teda jsem to já, jo, napsala jsem dvě knížky, ale nejsem spisovatelka..." Nechci se zbytečně ponižovat, ale kdykoliv se řekne spisovatel, vybaví...
Únor a jeden vyklizený sklep, jedny jarní prázdniny, dvě televizní vystoupení ke knize, dva díly skvělého seriálu White Lotus, třikrát na prevenci u doktorů všech specializací, tři kila z neběhání, která nechci... no ať to zkrátím: vyšší čísla byla toho přečteného a poslechnutého a to, co se mi nejvíc líbilo, vám v téhle rubrice jako každý měsíc posílám...
Mezi mými známými, přáteli a obecně v mém okolí, se teď rozlézá ještě větší beznaděj než před třemi lety, když začala válka na Ukrajině. Zatímco tehdy jsme si vyměňovali zhrození, ale taky naději, že to dobře dopadne, teď do našich konverzací přináším naději – nebo aspoň mám ten pocit – jenom já. A často dostávám po prstech, že jsem naivní optimistka....
